Koncert v Propagandě

V pátek 7. června jsme měli tu čest zahrát si v samotném jádru Prahy a podle toho také vypadalo složení posluchačů. Hned u vstupu do klubu Propaganda jsme byli přivítáni anglickým jazykem a ostatní také panákem čehosi. Prostor klubu byl pěkný, nicméně počet turistů jednoznačně převyšoval počet českých fanoušků naší kapely- ale nevadí, naše hudba tak alespoň více pronikne do povědomí celého světa.

Ještě než jsme začali hrát, museli jsme vyřešit pár komplikací. Cyril si na B-sidu zapomněl harmoniku a já jako vždy neměla všechny potřebné kabely. Problémy se hravě vyřešily a my po náročném zvučení začali hrát! Večer se nesl v česko-anglickém duchu a to dokonce i co se vtipů týče. Během koncertu dorazil i skalní fanoušek Fekete, který zaučil ostatní posluchače, jak pořádně na the Radicals zapařit. Velkým hitem večera bylo, jak už to tak bývá, vystoupení jedinečného Ali G a písně Sekretářka či Pivo a vodky.

Po nás se už na podiu připravili kluci z kapely Neotype, kteří nás na tento koncert přizvali. Já jsem však měla stále větší chuť na pivo a vodky a tak jsem byla donucena přemístit se do cenově přijatelnějšího baru a tam dožít noci. Takže jak hráli Neotype nevím, ale chcete-li se někdo podělit o zážitky, tak se vyjádřete v komentářích níže, rádi si počteme!

Cestou domů noční tramvají mě potěšilo znění radikální hitovky Sekretářka, v podání našich fanoušků, krása!

Den po tomto koncertě slavil náš baskytarista Matěj 30tiny, a tak jsme u této příležitosti zahráli a to pěkně od srdce!

Takže čau na festivalu PUNK´o´DROM!

PS: Jistě to bude radikálně dobrý.

Skácelka, aneb kapela se vším všudy

A najednou se to stalo. Dva týdny po naší festivalové premiéře jsme vyrazili směr Krkonoše, kde jsme měli zahajovat letní sezónu chaty Skácelka.
Po klasicky hektickém nakládání naší aparatury den předem, skupina The Radicals vyráží 1.6. směr Krkonoše. Já už jsem od pátku byl na chatě a čekal jsem, až tyhle rokové legendy pojedou okolo, abych se k nim přidal. Všechno nakonec dopadlo trošku jinak, než jsme plánovali a s půlkou kapely jsem se sešel až v nedaleké Sobotce, kde jsme si na náměstí dali kafe a zdravotní cígo. Během 15 minut co jsme spokojeně popíjeli kávu a kouřili, se na náměstí sjelo asi 30 starých jaw tzv. kejvaček. Celé to zakončovaly tři staré auta VB.
Dopili jsme a v klidu jsme vyjeli směr Rokytnice nad Jizerou, kde jsme se setkali se zbytkem, který jel jinou silnicí. V Rokytnici jsme poznali, že počasí asi setrvá ve stavu deštivém. Po vyjetí nesmyslného kopce a vynošení veškeré techniky jsme jeli přeparkovat auta na spodní parkoviště a pak nás pan hodný majitel Robert odvezl svým 4x4 zpět na chatu.
Během hodiny jsme měli postaveno a už jsme jenom čekali na povel, abychom spustili naší show. Chata se začínala pomalu plnit pro nás neznámými hosty, ale pro Roberta to byli staří známí z okolních chat. Odbyla půl devátá a my jsme spustili libé tóny našeho intra.
Ze začátku se vůbec nikdo z příchozích nechytal, takže po odehrání veškerých našich cyzojazyčních písniček jsme dali pauzu na pivex a džontex. Asi za 20 minut jsme spustili naší druhou půl, kterou tvořila už jenom česká tvorba. Ke konci druhé půlky se na parketu před námi začali vlnit místní návštěvníci.
Dohráli jsem druhou půlku a mysleli jsme, že je konec… a na to Robert „ se podívejte, to musíte ještě hrát „ Tak po další přestávce jsme začali celý playlist od znova. Celková délka našeho vystoupení trvala asi 2 hodiny a 30 minut.
Po skončení a sbalení většiny věcí, jsme se dál věnovali alkoholu, když najednou vyhroceno a dostávám plnou dvojkou vína přímo do otevřených očí od Majdy…..no a tak se jdu převléct. Dojdu nahoru a zjistím, že nemám klíče, když najednou Majda a že se omlouvá…tak jí zkušeně posílám zpět dolů pro klíče od pokoje, které jsem dole zapomněl.
Převlíknu se, Majda mi pověsí košili a jdu dolů. No, a je to tady. Dál v klidu popíjím a najednou dvě rychlý na bradu. Rozkoukám se a zjistím, že Lesík. Moje reakce … jdu ho zabít, ale v tom už mě držel Martin a Alan a říkají, ať na to seru. Dál už jenom hajzl, umyvadlo a spousta krve z rozseknutého spodního rtu. Nechápu, jsem nasranej a jdu si lehnout. Asi za půl hodiny mě budí Lesík s tím, že zavolal Horskou službu, aby se na ten můj spodní ret podívali. Horská služba ošetřila a tak jsem to šel ještě pár panáky vydezinfikovat. Mezitím se dozvídám proč vlastně … no klasiky sračka, takže to nebudu rozebírat.
Druhý den u snídaně Robert říká: „Vy jste dobrá kapela, jste včera předvedli úplně všechno…koncert, pitku a pak i bitku“
Dosnídali jsme, někteří dali i menší oběd a po naložení věcí jsme vyrazili směr Praha.

To asi vše ze zájezdu The Radicals do Krkonoš.

Užívejte života a v pátek v Propagandě.


Jakub

Barvy léta s Radikálama

Tak a první velký festival máme za sebou.... Postaral se o to kdo jinej než náš velká MANAŽA Jáca. Tentokrát jsme si mohli zahrát takřka po boku skoro všech punkových legend z naší milované republiky (aj tej slovackej). Abych to upřesnil, otevírali jsme Barvy léta aneb 28. výročí kapely Tři sestry. Termín byl docela nemilosrdný: pátek 17. května začátek přesně ve 12:10 PM a konec do 12:40 PM. Tomuto času samozřejmě odpovídala i návštěvnost a naše publikum složené z hlavně z nezaměstnaných, záškoláků a securiťáků :) O příjezdu mohu říct pouze to, že byl velmi hektický a kromě Lesíka, který přijel přímo na plac jak velká rockstar taxikem(pozdě) jsme se jakž takž sešli akorát abychom si před výstupem mohli koupit pár nevychlazených piv( což v mém případě, kdy jsem zrovna dolehával chřipku, nebyl tak skvělý nápad)
Proběhl nástup na podium, které bylo 3x větší než na jaké jsme byli doposud zvyklí. Následovala zvuková zkouška a následně koncert, splácaný hodně na rychlo, abychom mohli dát co nejvíce songů za tu nám přiřazenou půlhoďku....i tak jsme museli vyškrtat pár našich super pecek.....jako například disco disco.... Ačkoli nebyly slyšet housle a trochu haprovaly i zpěvy v odposleších, koncert jsme zakončili a vysloužili si milý aplaus od pár na trávě sedích skupinek fandů.....a to bylo z naší tvorby asi tak vše..... vlastně jsem stačil ještě rozlejt vodu po podiu, aby po nás něco zůstalo :)

Po nás nastoupila skupinka Nežfaleš(nebo tak nějak) a punk pokračoval dál a dál.... než přišel další punk v podání Applejuice, kde exceloval jeden neznámý bubeník židovského původu.....Dále si pamatuji Plexis(kteří měli poněkud zvláštní zvuk) Po nich Visací zámek(ti na zvuku pro změnu zase pracovali dlouho ) Mezitim zmizeli skoro všichni spolukapelníci a už jsem myslel že půjdu domu..... ale byla tu Zona A a velmi libová show.... celý den zakončovali Cockney rejects s boxujícím frontmanem a přízvukem tak libým, že jsem nerozumněl ani slovo a tak jsem nečekal na punkem přecpanou tramváju a vyrazili jsme v půlce vystoupení směr domů........ nebo aspoň k Sadu, kterej je blíž..... Každopádně dobrá zkušenost a manažovi moc děkujeme i že domluvil následnou akci na Chatě skácelka, o které vám však podá report už někdo jiný.

čus jak sviňa

Alan