Už si ani nevzpomínám, koho napadlo hrát a přitom ještě soutěžit. Za normálních okolností radikál pouze pije, hulí možná trochu hraje a vymýšlí drobné nepokoje, ale soutěžit, to nezná....
Psal se den třicátého októbra a The Radicals před sebou měli soutěžní koncert v rámci Rock Café Contest 2013, kde soutěží kapely o hodnotné ceny a hlavně možnost natočit album. Nikdo z nás nevěděl do čeho se vlastně řítíme a co to obnáší, nicméně nadšení z koncertu na pevné půdě slavného pražského klubu bylo tak velké, že na věci okolo jsme prostě neřešili. Jediná věc, která nás mrzela, byla naše nekompletnost, protože nám chyběl náš klenot v korunce v podání Anči.
Někdy kolem pátý jsme se měli sejít na zvukovku, což se ne všem opět povedlo včas a tak jsem zrovna já dorazil asi o hodinu pozdějc :) Stejně to bylo jedno, protože to vypadalo, že se stejně požád nic neděje a tak pokračuju dolu pro pivko a potom za ostatníma z kapely.... Příjdu do backstege a hned je mi nabízen pamlsek z neznámých surovin, které sklidil jeden nejmenovaný člověk v nejmenované lokalitě v nejmenovanou dobu na podzim. Po shlédnutí Lesíka propadlého v gauči hbitě odmítám piškotek a leju do sebe další pivo... Po pár minutách jdeme zvučit a losovat pořadí, kdy budeme hrát. Zvukovka zní celkem good a hrajeme druhý v pořádí a tak se můžeme opět věnovat picímu režimu.
Po dohrání první kapelky The travelers a pár pivech jdeme na věc. Šimon usedá za bicí a Cyril po pár hvizdech z odposlechu začíná klasicky náš set. Oproti první kapele využíváme výhody velkého počtu našich fandů a známých a koncert frčí jak namazanej až nakonec hrajeme poslední song Fízlům a dav tančí a řve. Jsme spokojení, jdeme dolu z podia a v tu chvíli si uvědomuju, že moc necejtím nohy. To je fuk, protože se lidi bavili a Radicals opět splnili svůj účel, který není hrát a zpívat jak z cédéčka, ale udělat pořádnej bordel, kterej si lidi užijou... Po příchodu do backstage už vidím daleko více neznámých lidí než předtím, nichž mi jedna holčina říká, že líp zpívám než vypadám. Nejsem si jistý jak to mám brát jelikož vim, že se zpěvěm to u mne nijak světoborný neni, ale nebudu to radši už řešit a říkám si, že to myslela jako kompliment :D
Po nás nastupuje Kapela Luxus, která předvádí docela chytlavé melodie podobné stylu Mňága a Žďorp. Je vidět, že kluci uměj hrát a tak se bavíme dál.
Následovalo vyhlášení, který jsem vůbec nestihl, protože jsem si zrovna povídal někde u baru a když slyšim řev davu, tak se jdu podívat dopředu, kde už vidim Lesíka s diplomem, jak všem děkuje a kecá něco o tom že dáme ještě přídavek... Takže jsme asi vyhráli? JJ vyhráli a to docela velkým rozdílem. Holt mít hodně známejch se vyplácí, kor v případech kdy maj hlasovat a ostatní kapely jsou jim šumák :) Každopádně po nevydařených přídavcích, kdy už každej toho měl plný kecky to Petki zakončil peckou(kterou už v životě nikdy nehraju) Ugly faced woman a jde se domu..... teda spíš zase na pivo a oslavovat postup do dalšího kola (Malé finále), které se koná 21.12.2013 na stejném místě, takže doufám, že účast našich fans bude minimálně taková, jako v tomto kole, protože bez nich jsme nahraný :)
Ještě jednou moc děkujeme všem, kteří nás přišli podpořit a doufáme, že dorazíte před Vánoci znovu si radikálně zapařit řitě, protože tentokrát opět ovládne umění houslové Anča Dvořáčků a my budeme konečně kompletní.
čus jak sviňa
Mc Alouwax
The Radicals (oftbs)
pátek 8. listopadu 2013
Ukončení letní sezony a zahájení té zimní na chatě Skácelka.
V sobotu 2.11. jsme měli sraz u naší centrály a to na Esku na Jižáku. Jak je našim dobrým zvykem, reálný sraz byl asi o hodinu a půl později, než bylo původně plánováno. Naložili jsme aparát a potom jsme jeli ještě naložit Alana, který to nestíhal.
Vyrazili jsme směr Rokytnice. Nálada byla celkem ok a cestou jsme plánovali, jak bychom mohli překvapit a hlavně co koupit naší úžasné houslistce Anně, která slavila ten den narozeniny a na Skácelku dorazí později s přítelem Kubou.
První naší štací byla klasická zastávka, a to v Mladé Boleslavi, kde jsme pokoupili párty předměty jako: balónky, frkačky, svíčky a čepičky. Nakonec jsme rozhodli, že už všechno Anna má a tak byl zakoupen jenom dort.
Někde v půli cestě jsme se ještě zatavili na pozdní oběd, při kterým nám volal manager Martin s oznámením, že prý už je na místě se Šimonem. HA :) na to, že vyráželi asi hodinu po nás ... to byl docela slušný výkon. Pro náš oběd jsme podle fasády baráku vybrali poměrně slušně, ale uvnitř to už tak hvězdné nebylo. Úplně prázdný lokál, kde byl jenom pokuřující a kafe pijící pan výčepní koukajíce na něco ultranudného v TV. Hned jak nás spatřil, přestal kouřit, vypnul TV a zapnul nám do beden Karla Kryla (hurá!). Když jsme si objednávali, tak jsme si všimli, že má na pravé, oku jojo :D asi slušnej kraj.
Po jídle, které kupodivu bylo v pořádku, jsme pokračovali v cestě směr Rokytnice. Celou cestu nás sralo to, že nám zase prší stejně jako minule.
V Rokytnici jsme chvilinku hledali fotbalové hřiště, za kterým se mělo zatočit do leva. Sláva, našli jsme to a už se pěkně strmým krpálem škrábeme směr Skácelka Cyril už krásně drtí novou spojku transporteru, jež vydává libovej smell. Jelikož už je tma a dost hustá mlha..tak víme prd jestli jedem dobře. Zapínáme satelitní navigaci a díky technologii 21. století, jsme všichni uklidněni, že jedeme cajk.
Dojeli jsme a vykládáme věci, Lesík a Kika jdou připravovat party pro Annu a zbytek snáší věci a připravujeme si to na večer.
Asi tak za půl hodiny přijíždí Anna...tak všichni honem, honem do pokoje, nasadit čepičky, frkačky do pusy a zhasnout a tma a nic. Trvalo ještě asi 15 minut než Annu Cyril přivedl na pokoj .... raz, dva, tři a PŘEKVAPENÍ!!!! :D no a pak jsme Anně zazpívali "Kdo to má dneska narozeniny" a šupem pivko, jídlo a dopřipravit si zbytek věcí na večerní vystoupení.
Půl devátá a Cyril začíná naše Intro.
Během vystoupení byly tři pauzy a v kompletní sestavě jsme přehráli náš play list dva krát dokola.Potom po kratší poradě bylo odhlasováno ultrapunx trio a to Petki, Lesík a Sajmoška.
Zapunkovali jsmé asi 15 skladeb, pak jsme přidali ještě asi tři z původního play listu a byla tu půlnoc...no a tak jsme se na to vysrali a šli jsme se věnovat alkoholu a místnímu osazenstvu.
Ráno jsme se sešli u snídaně se smíšenými pocity. Proběhla debata, kdo že je nejmíň vožralej, což nakonec vyhrál Matěj a Cyril. Naložili věci a vyrazili jsme dolú po žlutý sjezdovce. Někteří neměli zrovna vysokohorskou obuv a tak Alan zbarvil svůj oděv do hněda a až do dosažení pevné silnice připomínal opilého gibona, co hledá jídlo. Po deštiplném slezu z hory jsme konečně nasedli do suchého auta a vyrazili směr Praha.
To by asi stačilo.
Vyrazili jsme směr Rokytnice. Nálada byla celkem ok a cestou jsme plánovali, jak bychom mohli překvapit a hlavně co koupit naší úžasné houslistce Anně, která slavila ten den narozeniny a na Skácelku dorazí později s přítelem Kubou.
První naší štací byla klasická zastávka, a to v Mladé Boleslavi, kde jsme pokoupili párty předměty jako: balónky, frkačky, svíčky a čepičky. Nakonec jsme rozhodli, že už všechno Anna má a tak byl zakoupen jenom dort.
Někde v půli cestě jsme se ještě zatavili na pozdní oběd, při kterým nám volal manager Martin s oznámením, že prý už je na místě se Šimonem. HA :) na to, že vyráželi asi hodinu po nás ... to byl docela slušný výkon. Pro náš oběd jsme podle fasády baráku vybrali poměrně slušně, ale uvnitř to už tak hvězdné nebylo. Úplně prázdný lokál, kde byl jenom pokuřující a kafe pijící pan výčepní koukajíce na něco ultranudného v TV. Hned jak nás spatřil, přestal kouřit, vypnul TV a zapnul nám do beden Karla Kryla (hurá!). Když jsme si objednávali, tak jsme si všimli, že má na pravé, oku jojo :D asi slušnej kraj.
Po jídle, které kupodivu bylo v pořádku, jsme pokračovali v cestě směr Rokytnice. Celou cestu nás sralo to, že nám zase prší stejně jako minule.
V Rokytnici jsme chvilinku hledali fotbalové hřiště, za kterým se mělo zatočit do leva. Sláva, našli jsme to a už se pěkně strmým krpálem škrábeme směr Skácelka Cyril už krásně drtí novou spojku transporteru, jež vydává libovej smell. Jelikož už je tma a dost hustá mlha..tak víme prd jestli jedem dobře. Zapínáme satelitní navigaci a díky technologii 21. století, jsme všichni uklidněni, že jedeme cajk.
Dojeli jsme a vykládáme věci, Lesík a Kika jdou připravovat party pro Annu a zbytek snáší věci a připravujeme si to na večer.
Asi tak za půl hodiny přijíždí Anna...tak všichni honem, honem do pokoje, nasadit čepičky, frkačky do pusy a zhasnout a tma a nic. Trvalo ještě asi 15 minut než Annu Cyril přivedl na pokoj .... raz, dva, tři a PŘEKVAPENÍ!!!! :D no a pak jsme Anně zazpívali "Kdo to má dneska narozeniny" a šupem pivko, jídlo a dopřipravit si zbytek věcí na večerní vystoupení.
Půl devátá a Cyril začíná naše Intro.
Během vystoupení byly tři pauzy a v kompletní sestavě jsme přehráli náš play list dva krát dokola.Potom po kratší poradě bylo odhlasováno ultrapunx trio a to Petki, Lesík a Sajmoška.
Zapunkovali jsmé asi 15 skladeb, pak jsme přidali ještě asi tři z původního play listu a byla tu půlnoc...no a tak jsme se na to vysrali a šli jsme se věnovat alkoholu a místnímu osazenstvu.
Ráno jsme se sešli u snídaně se smíšenými pocity. Proběhla debata, kdo že je nejmíň vožralej, což nakonec vyhrál Matěj a Cyril. Naložili věci a vyrazili jsme dolú po žlutý sjezdovce. Někteří neměli zrovna vysokohorskou obuv a tak Alan zbarvil svůj oděv do hněda a až do dosažení pevné silnice připomínal opilého gibona, co hledá jídlo. Po deštiplném slezu z hory jsme konečně nasedli do suchého auta a vyrazili směr Praha.
To by asi stačilo.
Radicálně užívejte života a doufám, že se s vámi uvidíme 21.12.2013 v Rock Café, kde bude malé finále.
Petki
úterý 20. srpna 2013
Střízlivý, aneb postřehy z prvního Radicalního dvojáku!
Týden před Starákem, který jsme měli domluvený už dávno, náš manager Martin přišel s nabídkou, že se mu někde podařilo pro nás vyhandlovat předskokanství před Vlastou Rédlem a Kryštofem na hradě Kost. Touto cestou mu děkuju! Po delší debatě na sociální síti jsme se v kapele dohodli, že do toho teda jdeme. Nešlo nám ani o tu prestiž si zahrát po boku takových "hvězd" jako spíš o to, že z tohohle hraní budou peníze na CéDéčko, který se chystáme natáčet.
Přišel pátek a většina z nás si v práci vzala půldenní volno, abychom stihli včas zahájit 9. ročník festivalu Starák. Podivuhodně se scházíme na Staráku v backstage včas...až mě to samotného překvapilo. Vybalujeme věci a plánujeme, jak nejrychleji pojedeme směr Kost. Je tak půl páté a pomalu se začínáme nasoukávat na podium. Uděláme zvukovou zkoušku a za deset pět začíná Cyril tahat sedm statečných. Už v intru je slyšet, že to asi nebude náš nejlepší výkon, protože jsme tak 3 týdny nezkoušeli… Po dvou písničkách se Lesíkovi úplně rozladí kytara kvůli novým strunám, které ještě před zvukovkou natahoval. Pak se rozladí i ta moje, ale to je tak v půlce setu, takže je čas na menší pauzu a tyhle drobné nuance doladit. Naladěno a my pokračujeme v naší spanilé jízdě do konce, přičemž dělám pořád chyby.
Ve třičtvrtě zaznívají poslední tóny Sídláku a my začínáme hystericky balit naše věci a jako v akčním filmu naskakujeme do aut a vyrážíme směr Kost (jen taková technická - podle google navigace to mělo trvat 1 hodinu a 10 minut a my měli na to, abychom stihli zvukovku 1 hodinu a 10 minut, takže nikde nás nesměla zdržet nějaká zácpa). Jelikož naše posádka, teda posádka A, byla rychlejší, tak se ujímá vedení...celou dobu jsem doufal, že Alan zprovozní na svém vodafonském telefonu navigaci...ale marně...po půl kilometru přenechávám vedení skupině B, ve který je zkušený navigátor Cyril a jeho proslulá funkční navigace. Po šílené jízdě mezi vesnicemi, kde jsme potkali snad všechny druhy hospodářských vozidel, se ocitáme na R10 a mastíme směr Boleslav. Teď už každý za sebe tlačí oktávky do skoro maxima, takže se často stávalo, že jsem jeli až 180km/h...aspoň podle tachometru. Před Boleslaví jsme na sebe znovu počkali a jeli spořádaně směrem na Sobotku. Od pořadatelů byl přislíbený policejní doprovod, kdyby byla cesta od Sobotky po Kost špatně průjezdná...no naštestí nebyl potřeba.
Přijíždíme úplně na čas, takže když vylézáme z auta, tak kapela, která to tam zahajovala, dohrává poslední tony nějakého přiblblého ploužáku jako Keks!. Oblíkneme náš koncertní stejnokroj a už nosíme věci na podium. Ha, pod pódiem najednou vidíme 1400 lidí ..... a sakra. No nic, zapojíme se, naladíme, nazvučíme a Martin si už nervózně poklepává na hodinky, abychom začali. Raz, dva, tři, čtyři a Cyril opět tahá sedm statečných. Tentokrát už bez chyby a tím ohlašuje, že jsme se na Staráku pěkně rozehráli. Dozní první naše písnička a my vidíme, jak posluchači, co přišli na Kryštof s Vlastou Rédle, moc nechápou proč zrovna my. Dáváme druhou a u třetí už máme i poměrně slušný aplaus. Alan hodí pár fórků a publikum je skoro naše. Před Sekretářkou Alan varuje rodiče, že bude lepší, když zacpou uši svým ratolestem. Dohrajeme Sekretářku a po ní následují bouřlivé ovace od asi pěti 15-17ti letých teenagerů jakože dobrý, když zezadu, asi tak od zvukaře nějaká paní křičí "trapný, trapný". Trošku se divíme, než někomu dojde (teď už nevím komu), že nekřičí trapný, ale krátký :D. Tak na sebe pokukujeme, ale podruhé jsem jí nedali. Zahráli jsme skoro všechno až na Sídlák, protože se Martin potřeboval vejít do časového harmonogramu. Dohráno, sbaleno a větší část kapely jede z5 na Starák užít si Prago pyčo. Já a Cyril zůstáváme, abychom pomohli Martinovi s organizací a tak.
Po nás nastoupil Vlasta Rédl a jeho Jihomusic...nebo tak něco, bylo to super. Po skončení příchází Vlasta do backstage a trošku kroutí hlavou, tak mu říkam, že to bylo super a on že se vůbec neslyšel, tak mu hladím ego a říkám jak to bylo super...super pocit. Po nich se začali na pódium cpát Kryštof. O tom asi moc psát nebudu, akorát že mají poměrně dost vychytanou vizuální show.
Akce na Kosti skončila a já a Cyril jedeme na Starák zkontrolovat, jak to tam vypadá.
Po příjezdu jsme zjistili, že jsou všichni namol a že se kymácí jako námořníci. Dal jsem si pivo, prošel areál a asi za hodinu jsem rozvezl do domovů Cyrila, společně s kamarádem Fandou + nějakou random holku, kterou si Fanoušek nabalil, ale taky jela dom. Tím bych tyhle střízlivé dvojákové zážitky ukončil.
Na další report se můžete těšit od někoho jiného.
Mějte se a buďte Radicalní
Jakub
Přišel pátek a většina z nás si v práci vzala půldenní volno, abychom stihli včas zahájit 9. ročník festivalu Starák. Podivuhodně se scházíme na Staráku v backstage včas...až mě to samotného překvapilo. Vybalujeme věci a plánujeme, jak nejrychleji pojedeme směr Kost. Je tak půl páté a pomalu se začínáme nasoukávat na podium. Uděláme zvukovou zkoušku a za deset pět začíná Cyril tahat sedm statečných. Už v intru je slyšet, že to asi nebude náš nejlepší výkon, protože jsme tak 3 týdny nezkoušeli… Po dvou písničkách se Lesíkovi úplně rozladí kytara kvůli novým strunám, které ještě před zvukovkou natahoval. Pak se rozladí i ta moje, ale to je tak v půlce setu, takže je čas na menší pauzu a tyhle drobné nuance doladit. Naladěno a my pokračujeme v naší spanilé jízdě do konce, přičemž dělám pořád chyby.
Ve třičtvrtě zaznívají poslední tóny Sídláku a my začínáme hystericky balit naše věci a jako v akčním filmu naskakujeme do aut a vyrážíme směr Kost (jen taková technická - podle google navigace to mělo trvat 1 hodinu a 10 minut a my měli na to, abychom stihli zvukovku 1 hodinu a 10 minut, takže nikde nás nesměla zdržet nějaká zácpa). Jelikož naše posádka, teda posádka A, byla rychlejší, tak se ujímá vedení...celou dobu jsem doufal, že Alan zprovozní na svém vodafonském telefonu navigaci...ale marně...po půl kilometru přenechávám vedení skupině B, ve který je zkušený navigátor Cyril a jeho proslulá funkční navigace. Po šílené jízdě mezi vesnicemi, kde jsme potkali snad všechny druhy hospodářských vozidel, se ocitáme na R10 a mastíme směr Boleslav. Teď už každý za sebe tlačí oktávky do skoro maxima, takže se často stávalo, že jsem jeli až 180km/h...aspoň podle tachometru. Před Boleslaví jsme na sebe znovu počkali a jeli spořádaně směrem na Sobotku. Od pořadatelů byl přislíbený policejní doprovod, kdyby byla cesta od Sobotky po Kost špatně průjezdná...no naštestí nebyl potřeba.
Přijíždíme úplně na čas, takže když vylézáme z auta, tak kapela, která to tam zahajovala, dohrává poslední tony nějakého přiblblého ploužáku jako Keks!. Oblíkneme náš koncertní stejnokroj a už nosíme věci na podium. Ha, pod pódiem najednou vidíme 1400 lidí ..... a sakra. No nic, zapojíme se, naladíme, nazvučíme a Martin si už nervózně poklepává na hodinky, abychom začali. Raz, dva, tři, čtyři a Cyril opět tahá sedm statečných. Tentokrát už bez chyby a tím ohlašuje, že jsme se na Staráku pěkně rozehráli. Dozní první naše písnička a my vidíme, jak posluchači, co přišli na Kryštof s Vlastou Rédle, moc nechápou proč zrovna my. Dáváme druhou a u třetí už máme i poměrně slušný aplaus. Alan hodí pár fórků a publikum je skoro naše. Před Sekretářkou Alan varuje rodiče, že bude lepší, když zacpou uši svým ratolestem. Dohrajeme Sekretářku a po ní následují bouřlivé ovace od asi pěti 15-17ti letých teenagerů jakože dobrý, když zezadu, asi tak od zvukaře nějaká paní křičí "trapný, trapný". Trošku se divíme, než někomu dojde (teď už nevím komu), že nekřičí trapný, ale krátký :D. Tak na sebe pokukujeme, ale podruhé jsem jí nedali. Zahráli jsme skoro všechno až na Sídlák, protože se Martin potřeboval vejít do časového harmonogramu. Dohráno, sbaleno a větší část kapely jede z5 na Starák užít si Prago pyčo. Já a Cyril zůstáváme, abychom pomohli Martinovi s organizací a tak.
Po nás nastoupil Vlasta Rédl a jeho Jihomusic...nebo tak něco, bylo to super. Po skončení příchází Vlasta do backstage a trošku kroutí hlavou, tak mu říkam, že to bylo super a on že se vůbec neslyšel, tak mu hladím ego a říkám jak to bylo super...super pocit. Po nich se začali na pódium cpát Kryštof. O tom asi moc psát nebudu, akorát že mají poměrně dost vychytanou vizuální show.
Akce na Kosti skončila a já a Cyril jedeme na Starák zkontrolovat, jak to tam vypadá.
Po příjezdu jsme zjistili, že jsou všichni namol a že se kymácí jako námořníci. Dal jsem si pivo, prošel areál a asi za hodinu jsem rozvezl do domovů Cyrila, společně s kamarádem Fandou + nějakou random holku, kterou si Fanoušek nabalil, ale taky jela dom. Tím bych tyhle střízlivé dvojákové zážitky ukončil.
Na další report se můžete těšit od někoho jiného.
Mějte se a buďte Radicalní
Jakub
středa 12. června 2013
Koncert v Propagandě
V pátek 7. června jsme měli tu čest zahrát si
v samotném jádru Prahy a podle toho také vypadalo složení posluchačů. Hned
u vstupu do klubu Propaganda jsme byli přivítáni anglickým jazykem a ostatní
také panákem čehosi. Prostor klubu byl pěkný, nicméně počet turistů jednoznačně
převyšoval počet českých fanoušků naší kapely- ale nevadí, naše hudba tak
alespoň více pronikne do povědomí celého světa.
Ještě než jsme začali hrát, museli jsme vyřešit pár
komplikací. Cyril si na B-sidu zapomněl harmoniku a já jako vždy neměla všechny
potřebné kabely. Problémy se hravě vyřešily a my po náročném zvučení začali
hrát! Večer se nesl v česko-anglickém duchu a to dokonce i co se vtipů
týče. Během koncertu dorazil i skalní fanoušek Fekete, který zaučil ostatní
posluchače, jak pořádně na the Radicals zapařit. Velkým hitem večera bylo, jak
už to tak bývá, vystoupení jedinečného Ali G a písně Sekretářka či Pivo a
vodky.
Po nás se už na podiu připravili kluci z kapely
Neotype, kteří nás na tento koncert přizvali. Já jsem však měla stále větší
chuť na pivo a vodky a tak jsem byla donucena přemístit se do cenově
přijatelnějšího baru a tam dožít noci. Takže jak hráli Neotype nevím, ale
chcete-li se někdo podělit o zážitky, tak se vyjádřete v komentářích níže,
rádi si počteme!
Cestou domů noční tramvají mě potěšilo znění radikální hitovky
Sekretářka, v podání našich fanoušků, krása!
Den po tomto koncertě slavil náš baskytarista Matěj 30tiny,
a tak jsme u této příležitosti zahráli a to pěkně od srdce!
Takže čau na festivalu PUNK´o´DROM!
PS: Jistě to bude radikálně dobrý.
pátek 7. června 2013
Skácelka, aneb kapela se vším všudy
A najednou se to stalo. Dva týdny po naší festivalové premiéře jsme vyrazili směr Krkonoše, kde jsme měli zahajovat letní sezónu chaty Skácelka.
Po klasicky hektickém nakládání naší aparatury den předem, skupina The Radicals vyráží 1.6. směr Krkonoše. Já už jsem od pátku byl na chatě a čekal jsem, až tyhle rokové legendy pojedou okolo, abych se k nim přidal. Všechno nakonec dopadlo trošku jinak, než jsme plánovali a s půlkou kapely jsem se sešel až v nedaleké Sobotce, kde jsme si na náměstí dali kafe a zdravotní cígo. Během 15 minut co jsme spokojeně popíjeli kávu a kouřili, se na náměstí sjelo asi 30 starých jaw tzv. kejvaček. Celé to zakončovaly tři staré auta VB.
Dopili jsme a v klidu jsme vyjeli směr Rokytnice nad Jizerou, kde jsme se setkali se zbytkem, který jel jinou silnicí. V Rokytnici jsme poznali, že počasí asi setrvá ve stavu deštivém. Po vyjetí nesmyslného kopce a vynošení veškeré techniky jsme jeli přeparkovat auta na spodní parkoviště a pak nás pan hodný majitel Robert odvezl svým 4x4 zpět na chatu.
Během hodiny jsme měli postaveno a už jsme jenom čekali na povel, abychom spustili naší show. Chata se začínala pomalu plnit pro nás neznámými hosty, ale pro Roberta to byli staří známí z okolních chat. Odbyla půl devátá a my jsme spustili libé tóny našeho intra.
Ze začátku se vůbec nikdo z příchozích nechytal, takže po odehrání veškerých našich cyzojazyčních písniček jsme dali pauzu na pivex a džontex. Asi za 20 minut jsme spustili naší druhou půl, kterou tvořila už jenom česká tvorba. Ke konci druhé půlky se na parketu před námi začali vlnit místní návštěvníci.
Dohráli jsem druhou půlku a mysleli jsme, že je konec… a na to Robert „ se podívejte, to musíte ještě hrát „ Tak po další přestávce jsme začali celý playlist od znova. Celková délka našeho vystoupení trvala asi 2 hodiny a 30 minut.
Po skončení a sbalení většiny věcí, jsme se dál věnovali alkoholu, když najednou vyhroceno a dostávám plnou dvojkou vína přímo do otevřených očí od Majdy…..no a tak se jdu převléct. Dojdu nahoru a zjistím, že nemám klíče, když najednou Majda a že se omlouvá…tak jí zkušeně posílám zpět dolů pro klíče od pokoje, které jsem dole zapomněl.
Převlíknu se, Majda mi pověsí košili a jdu dolů. No, a je to tady. Dál v klidu popíjím a najednou dvě rychlý na bradu. Rozkoukám se a zjistím, že Lesík. Moje reakce … jdu ho zabít, ale v tom už mě držel Martin a Alan a říkají, ať na to seru. Dál už jenom hajzl, umyvadlo a spousta krve z rozseknutého spodního rtu. Nechápu, jsem nasranej a jdu si lehnout. Asi za půl hodiny mě budí Lesík s tím, že zavolal Horskou službu, aby se na ten můj spodní ret podívali. Horská služba ošetřila a tak jsem to šel ještě pár panáky vydezinfikovat. Mezitím se dozvídám proč vlastně … no klasiky sračka, takže to nebudu rozebírat.
Druhý den u snídaně Robert říká: „Vy jste dobrá kapela, jste včera předvedli úplně všechno…koncert, pitku a pak i bitku“
Dosnídali jsme, někteří dali i menší oběd a po naložení věcí jsme vyrazili směr Praha.
To asi vše ze zájezdu The Radicals do Krkonoš.
Užívejte života a v pátek v Propagandě.
Jakub
Po klasicky hektickém nakládání naší aparatury den předem, skupina The Radicals vyráží 1.6. směr Krkonoše. Já už jsem od pátku byl na chatě a čekal jsem, až tyhle rokové legendy pojedou okolo, abych se k nim přidal. Všechno nakonec dopadlo trošku jinak, než jsme plánovali a s půlkou kapely jsem se sešel až v nedaleké Sobotce, kde jsme si na náměstí dali kafe a zdravotní cígo. Během 15 minut co jsme spokojeně popíjeli kávu a kouřili, se na náměstí sjelo asi 30 starých jaw tzv. kejvaček. Celé to zakončovaly tři staré auta VB.
Dopili jsme a v klidu jsme vyjeli směr Rokytnice nad Jizerou, kde jsme se setkali se zbytkem, který jel jinou silnicí. V Rokytnici jsme poznali, že počasí asi setrvá ve stavu deštivém. Po vyjetí nesmyslného kopce a vynošení veškeré techniky jsme jeli přeparkovat auta na spodní parkoviště a pak nás pan hodný majitel Robert odvezl svým 4x4 zpět na chatu.
Během hodiny jsme měli postaveno a už jsme jenom čekali na povel, abychom spustili naší show. Chata se začínala pomalu plnit pro nás neznámými hosty, ale pro Roberta to byli staří známí z okolních chat. Odbyla půl devátá a my jsme spustili libé tóny našeho intra.
Ze začátku se vůbec nikdo z příchozích nechytal, takže po odehrání veškerých našich cyzojazyčních písniček jsme dali pauzu na pivex a džontex. Asi za 20 minut jsme spustili naší druhou půl, kterou tvořila už jenom česká tvorba. Ke konci druhé půlky se na parketu před námi začali vlnit místní návštěvníci.
Dohráli jsem druhou půlku a mysleli jsme, že je konec… a na to Robert „ se podívejte, to musíte ještě hrát „ Tak po další přestávce jsme začali celý playlist od znova. Celková délka našeho vystoupení trvala asi 2 hodiny a 30 minut.
Po skončení a sbalení většiny věcí, jsme se dál věnovali alkoholu, když najednou vyhroceno a dostávám plnou dvojkou vína přímo do otevřených očí od Majdy…..no a tak se jdu převléct. Dojdu nahoru a zjistím, že nemám klíče, když najednou Majda a že se omlouvá…tak jí zkušeně posílám zpět dolů pro klíče od pokoje, které jsem dole zapomněl.
Převlíknu se, Majda mi pověsí košili a jdu dolů. No, a je to tady. Dál v klidu popíjím a najednou dvě rychlý na bradu. Rozkoukám se a zjistím, že Lesík. Moje reakce … jdu ho zabít, ale v tom už mě držel Martin a Alan a říkají, ať na to seru. Dál už jenom hajzl, umyvadlo a spousta krve z rozseknutého spodního rtu. Nechápu, jsem nasranej a jdu si lehnout. Asi za půl hodiny mě budí Lesík s tím, že zavolal Horskou službu, aby se na ten můj spodní ret podívali. Horská služba ošetřila a tak jsem to šel ještě pár panáky vydezinfikovat. Mezitím se dozvídám proč vlastně … no klasiky sračka, takže to nebudu rozebírat.
Druhý den u snídaně Robert říká: „Vy jste dobrá kapela, jste včera předvedli úplně všechno…koncert, pitku a pak i bitku“
Dosnídali jsme, někteří dali i menší oběd a po naložení věcí jsme vyrazili směr Praha.
To asi vše ze zájezdu The Radicals do Krkonoš.
Užívejte života a v pátek v Propagandě.
Jakub
středa 5. června 2013
Barvy léta s Radikálama
Tak a první velký festival máme za sebou.... Postaral se o to kdo jinej než náš velká MANAŽA Jáca. Tentokrát jsme si mohli zahrát takřka po boku skoro všech punkových legend z naší milované republiky (aj tej slovackej). Abych to upřesnil, otevírali jsme Barvy léta aneb 28. výročí kapely Tři sestry. Termín byl docela nemilosrdný: pátek 17. května začátek přesně ve 12:10 PM a konec do 12:40 PM. Tomuto času samozřejmě odpovídala i návštěvnost a naše publikum složené z hlavně z nezaměstnaných, záškoláků a securiťáků :) O příjezdu mohu říct pouze to, že byl velmi hektický a kromě Lesíka, který přijel přímo na plac jak velká rockstar taxikem(pozdě) jsme se jakž takž sešli akorát abychom si před výstupem mohli koupit pár nevychlazených piv( což v mém případě, kdy jsem zrovna dolehával chřipku, nebyl tak skvělý nápad)
Proběhl nástup na podium, které bylo 3x větší než na jaké jsme byli doposud zvyklí. Následovala zvuková zkouška a následně koncert, splácaný hodně na rychlo, abychom mohli dát co nejvíce songů za tu nám přiřazenou půlhoďku....i tak jsme museli vyškrtat pár našich super pecek.....jako například disco disco.... Ačkoli nebyly slyšet housle a trochu haprovaly i zpěvy v odposleších, koncert jsme zakončili a vysloužili si milý aplaus od pár na trávě sedích skupinek fandů.....a to bylo z naší tvorby asi tak vše..... vlastně jsem stačil ještě rozlejt vodu po podiu, aby po nás něco zůstalo :)
Po nás nastoupila skupinka Nežfaleš(nebo tak nějak) a punk pokračoval dál a dál.... než přišel další punk v podání Applejuice, kde exceloval jeden neznámý bubeník židovského původu.....Dále si pamatuji Plexis(kteří měli poněkud zvláštní zvuk) Po nich Visací zámek(ti na zvuku pro změnu zase pracovali dlouho ) Mezitim zmizeli skoro všichni spolukapelníci a už jsem myslel že půjdu domu..... ale byla tu Zona A a velmi libová show.... celý den zakončovali Cockney rejects s boxujícím frontmanem a přízvukem tak libým, že jsem nerozumněl ani slovo a tak jsem nečekal na punkem přecpanou tramváju a vyrazili jsme v půlce vystoupení směr domů........ nebo aspoň k Sadu, kterej je blíž..... Každopádně dobrá zkušenost a manažovi moc děkujeme i že domluvil následnou akci na Chatě skácelka, o které vám však podá report už někdo jiný.
čus jak sviňa
Alan
Proběhl nástup na podium, které bylo 3x větší než na jaké jsme byli doposud zvyklí. Následovala zvuková zkouška a následně koncert, splácaný hodně na rychlo, abychom mohli dát co nejvíce songů za tu nám přiřazenou půlhoďku....i tak jsme museli vyškrtat pár našich super pecek.....jako například disco disco.... Ačkoli nebyly slyšet housle a trochu haprovaly i zpěvy v odposleších, koncert jsme zakončili a vysloužili si milý aplaus od pár na trávě sedích skupinek fandů.....a to bylo z naší tvorby asi tak vše..... vlastně jsem stačil ještě rozlejt vodu po podiu, aby po nás něco zůstalo :)
Po nás nastoupila skupinka Nežfaleš(nebo tak nějak) a punk pokračoval dál a dál.... než přišel další punk v podání Applejuice, kde exceloval jeden neznámý bubeník židovského původu.....Dále si pamatuji Plexis(kteří měli poněkud zvláštní zvuk) Po nich Visací zámek(ti na zvuku pro změnu zase pracovali dlouho ) Mezitim zmizeli skoro všichni spolukapelníci a už jsem myslel že půjdu domu..... ale byla tu Zona A a velmi libová show.... celý den zakončovali Cockney rejects s boxujícím frontmanem a přízvukem tak libým, že jsem nerozumněl ani slovo a tak jsem nečekal na punkem přecpanou tramváju a vyrazili jsme v půlce vystoupení směr domů........ nebo aspoň k Sadu, kterej je blíž..... Každopádně dobrá zkušenost a manažovi moc děkujeme i že domluvil následnou akci na Chatě skácelka, o které vám však podá report už někdo jiný.
čus jak sviňa
Alan
středa 24. dubna 2013
The Radicals v XT3
Deset dní před hraním nám přišla zpráva od Brainwave production, jestli si nechceme zahrát v pátek v Žižkovém klubu XT3 .. jasně že jo, i když to teda bylo přesně týden po vydařeném večírku ve Strašnickém divadle, který se některým z nás docela protáhl.
Při sestupu do sklepních prostor jsme si zavzpomínali na představení s bývalýma skupinama, tehdy v Guru ať již se Zrakawadu nebo s Tu Bordel.Přívítala nás poněkud drsnější skupina Freeon která přecházela od melodiického metalu po styl Rage against the machines – ocenil bubeník Šimon.
Následovaly 4 Grammy, taková klasická chytlavá garážovka, při které jsem si prostě vybavil Rolling Stones akorát že tidle byli o 50let mladší.Během pokuřování v backstagi přišel Tomáš Tashil z Brainwave production, který po prvním pohledu říká – vy jste z Radicals co? Rychle nakoupit pivka abychom nedopadli jak žíznivý Alan minule, naladit nástroje, zvuková zkouška a show..Cyril..tadáá tyda tadáá.. Áňa v nových šatech co si prý ušila za 20min sklízí ovace, asi za ty šaty. Lesík při pohledu na slečny v publiku zapomněl proč nemohl zkoušet před měsícem – ruka v gipsu.. Ja jsem trochu blbnul s basovým kombem-příště konečně svý. Šimon nás opět podržel za bicíma, abychom měli grády. Petki show man jako vždy.Jo a na FB máme 98 To se mi líbí tak 100. zvu na panáka radikální whisky.
Matěj
pátek 19. dubna 2013
Radikálové opět v Praze, tentokrát to schytalo Strašnické divadlo!
Tak za sebou máme další úspěšnou akci. Jako náš včerejší cíl bylo vybráno strašnické divadlo, konkrétně třetí scéna a naše skákavé bomby opět bylo slyšet všude v blízkém okolí divadla....:)
vše začalo asi před dvěma týdny, kdy nám odřekla Vozovna Střešovice již domluvený termín na koncert z důvodu "nepřipravenosti na návštěvníky". Proto jsme začali urychleně vyhledávat vhodný objekt pro tuto akci ve stejném termínu. Po dlouhém spekulování a návrzích od všech členů nakonec vyhrálo právě divadlo ve strašnicích, které navrhovala naše majstrviolonist Anča Dvořáčků.
Na tuto misi jsme se důkladně připravovali, nicméně jak bývá zvykem, vždycky se nějaká chybička vloudí a v tomto případě jsme zapomněli na jeden celkem důležitý nástroj a to klávesy(hlavně kvůli songu DISCO, DISCO), tak nezbývalo nic jiného, než se pro ně vydat zpět do zkušebny. Když jsem dorazil zpět, cítil jsem hluboké oddychnutí Petkiho, že se mu vrátilo auto v celku :)
Po zapojení všeho potřebného a krátkém nazvučení nástrojů odstartovala tento večer výborná a perspektivní kapela EMERGENCY v čele s baskytaristkou a zpěvačkou se skvělým hlasem v jednom. Zahráli své pecky jako No regrets a dále písničky od guano apes a co mne nejvíce a příjemně překvapilo byl remake paint in black od Rolling stones.
Po malé odmlce nastpoupili the radicals opět se znělkou jako sedm statečných a po intru a batohu se začali vlnit lidi v první řadě. Jelikož jsme zkoušeli nového zvukaře, který nás tak dobře ještě neznal, bylo chvílemi slyšet hlasté zahučení odposlechů, ale i tento problém se nakonec docela solidně vyřešil a koncert mohl pokračovat až do zdárného konce, kdy Lesík zahrál své au au sólo se sádrou do písničky Ugly faced woman a my se mohli rozloučit s roztančeným davem a dát si zasloužené osvěženíčko, každý podle svého gusta.
Večer však nekončil a pitka taky ne, a tak se scéna 3 osvědčila jako výborné místo, kde se dá odložit boa, tak jak nám to ukázala Elis na schodech :)
Nakonec jsme museli odvézt věci na jih, kde jsme narazili na dvě velké oslavy narozenin......... chlast........ dorážečka..........tágo..........roxy(pouze vchod)...........tágo..........u sadu.........chodba.........hajzl........umyvadlo.......postel....blbě......
Alan
PS: uvidíme jak to dopadne v tento pátek v XT3..... report na sebe doufejme nenechá čekat stejně jako tento ;)
Tak za sebou máme další úspěšnou akci. Jako náš včerejší cíl bylo vybráno strašnické divadlo, konkrétně třetí scéna a naše skákavé bomby opět bylo slyšet všude v blízkém okolí divadla....:)
vše začalo asi před dvěma týdny, kdy nám odřekla Vozovna Střešovice již domluvený termín na koncert z důvodu "nepřipravenosti na návštěvníky". Proto jsme začali urychleně vyhledávat vhodný objekt pro tuto akci ve stejném termínu. Po dlouhém spekulování a návrzích od všech členů nakonec vyhrálo právě divadlo ve strašnicích, které navrhovala naše majstrviolonist Anča Dvořáčků.
Na tuto misi jsme se důkladně připravovali, nicméně jak bývá zvykem, vždycky se nějaká chybička vloudí a v tomto případě jsme zapomněli na jeden celkem důležitý nástroj a to klávesy(hlavně kvůli songu DISCO, DISCO), tak nezbývalo nic jiného, než se pro ně vydat zpět do zkušebny. Když jsem dorazil zpět, cítil jsem hluboké oddychnutí Petkiho, že se mu vrátilo auto v celku :)
Po zapojení všeho potřebného a krátkém nazvučení nástrojů odstartovala tento večer výborná a perspektivní kapela EMERGENCY v čele s baskytaristkou a zpěvačkou se skvělým hlasem v jednom. Zahráli své pecky jako No regrets a dále písničky od guano apes a co mne nejvíce a příjemně překvapilo byl remake paint in black od Rolling stones.
Po malé odmlce nastpoupili the radicals opět se znělkou jako sedm statečných a po intru a batohu se začali vlnit lidi v první řadě. Jelikož jsme zkoušeli nového zvukaře, který nás tak dobře ještě neznal, bylo chvílemi slyšet hlasté zahučení odposlechů, ale i tento problém se nakonec docela solidně vyřešil a koncert mohl pokračovat až do zdárného konce, kdy Lesík zahrál své au au sólo se sádrou do písničky Ugly faced woman a my se mohli rozloučit s roztančeným davem a dát si zasloužené osvěženíčko, každý podle svého gusta.
Večer však nekončil a pitka taky ne, a tak se scéna 3 osvědčila jako výborné místo, kde se dá odložit boa, tak jak nám to ukázala Elis na schodech :)
Nakonec jsme museli odvézt věci na jih, kde jsme narazili na dvě velké oslavy narozenin......... chlast........ dorážečka..........tágo..........roxy(pouze vchod)...........tágo..........u sadu.........chodba.........hajzl........umyvadlo.......postel....blbě......
Alan
PS: uvidíme jak to dopadne v tento pátek v XT3..... report na sebe doufejme nenechá čekat stejně jako tento ;)
pondělí 18. března 2013
Radikálové dobývali Sokolov
Tak už je to tady. The Radicals (originally from the B-side) už nejsou kapelou hrající pouze v Praze. Tento víkend jsme konečně poznali, jaké to je zahrát si někde jinde než v domácím Eskobaru a hlavně před lidmi, kteří o naší kapele nikdy neslyšeli.
Po naložení aparatury do aut jsme rozdělili naší delegaci na tři části. Jedna vezla věci, druhá vypila flašku Metaxy a třetí si ničila (většinou dobrovolně) sluchovody nahlas puštěným Láďou Křížkem. Po příjezdu do Sokolova, jsme trošku bloudili a jeli naslepo, ale nakonec jsme našli jak pub u Charlieho (malebná hospůdka, kde se celá ta paráda měla odehrávat) tak i úbytovnu se super lednicí na víno a rolí toaletního papíru na horší rána:)
Akci započali mladí Sokolovští kluci z the Crux, kteří předvedli, že punk rozhodně mrtvej není a ještě dlouho nebude. Publikum pobavili, především živostí projevu a výbornou a přesnou hrou bubeníka a basy.... Myslím, že o týhle bandě ještě určitě uslyšíme.... Dále vystoupili The Smokers, kterým velice svědčilo domácí prostředí a bylo vidět, že to jsou šoumeni, o kterejch ví asi celej Sokolov a zná velmi dobře jejich tvorbu. To bylo patrné hlavně u pár pecek, které jednohlasně zpívalo spousta účastníku tohoto parádního večírku. Velkej respekt hlavně hlavnímu zpěvákovi a kytaristovi v jednom, kterej si odložil boa k nám pod stůl pár minut před nástupem na "jeviště" a zvládl to se vší parádou.
Jako poslední jsme byli na řadě my.... a jelikož jsme hráli poslední, někteří z nás už byli ve stavu, ve kterém často dohráváme na zkouškách :) Kvůli velkému počtu našich členů jsme se samozřejmě nevešli na prostor původně vyhrazený na hraní a tak jsme se po vzoru svých předchůdců rozdělili na dvě části a Aňňa mi udělala radost, že šla se mnou dopředu a ukázala všem na obdiv své hudební vlohy. Šimon jako vždy táhnul celou kapelu přesnopřísným rytmem do předu, Matěj vyšvihl zase basu, že se hospoda otřásala, Petki s Lesíkem drhli kejtry a zpívali a předváděli nemožné a lidi jásali, tancovali a skákali tak mocně, že nám málem ušlapali Cyrila, kterej se při super breaku Aliho G dostal až pod nohy davu :) Naštěstí se ale vše obešlo bez úrazu. Po celou tu dobu sledovala situaci svým objektivem Kristýna, která nám zase dodá nějaké to úžasné foto a všichni se na to samozřejmě těšíme. Po všech dohranejch peckách a děkovačce Sokolovákům a Sokolovačkám za krásný přijetí a bezva akci, jsme šli dělat to co umíme a děláme nejradši - Znovu chlastat. Bohužel tři členové naší výpravy museli jet do Prahy rovnou po vystoupení a tak nemohli prožít zbytek týhle akce, což byla velká škoda, ale nedalo se nic dělat. Po dokončení pitného režimu jsme se vydali pěšky na úbytovnu až na Petkiho, kterej si vzal sám tágo a pak na nás čekal půlhodiny v zimě před barákem :D zbytek večera se mi však rozplývá v mlžnu a nedokážu popsat co se dělo přesně potom....
Takže se posuneme rovnou na další den na ráno, kdy Pavel Buřič musel znovu rozjet vinnou debatu a za pár minut jsme na tom byli stejně jako na konci minulého večera :) Navštívili jsme jednu super restauraci, dali si česnečku a výbornej kančí gulášek. Po příjezdu do Prahy a vyložení aparaturky začalo mini fotbalové utkání mezi mnou a Cyrilem, kterej udělal tak dobrej trik, že si sedřel o beton půlku ksichtu a tím zároveň skončil i zápas a to nerozhodně :)
PS: Cyril je nejlepší kaskadér, kterýho znám a prodloužil mi zas o pár minut život
a to je asi vše....
Alan
Po naložení aparatury do aut jsme rozdělili naší delegaci na tři části. Jedna vezla věci, druhá vypila flašku Metaxy a třetí si ničila (většinou dobrovolně) sluchovody nahlas puštěným Láďou Křížkem. Po příjezdu do Sokolova, jsme trošku bloudili a jeli naslepo, ale nakonec jsme našli jak pub u Charlieho (malebná hospůdka, kde se celá ta paráda měla odehrávat) tak i úbytovnu se super lednicí na víno a rolí toaletního papíru na horší rána:)
Akci započali mladí Sokolovští kluci z the Crux, kteří předvedli, že punk rozhodně mrtvej není a ještě dlouho nebude. Publikum pobavili, především živostí projevu a výbornou a přesnou hrou bubeníka a basy.... Myslím, že o týhle bandě ještě určitě uslyšíme.... Dále vystoupili The Smokers, kterým velice svědčilo domácí prostředí a bylo vidět, že to jsou šoumeni, o kterejch ví asi celej Sokolov a zná velmi dobře jejich tvorbu. To bylo patrné hlavně u pár pecek, které jednohlasně zpívalo spousta účastníku tohoto parádního večírku. Velkej respekt hlavně hlavnímu zpěvákovi a kytaristovi v jednom, kterej si odložil boa k nám pod stůl pár minut před nástupem na "jeviště" a zvládl to se vší parádou.
Jako poslední jsme byli na řadě my.... a jelikož jsme hráli poslední, někteří z nás už byli ve stavu, ve kterém často dohráváme na zkouškách :) Kvůli velkému počtu našich členů jsme se samozřejmě nevešli na prostor původně vyhrazený na hraní a tak jsme se po vzoru svých předchůdců rozdělili na dvě části a Aňňa mi udělala radost, že šla se mnou dopředu a ukázala všem na obdiv své hudební vlohy. Šimon jako vždy táhnul celou kapelu přesnopřísným rytmem do předu, Matěj vyšvihl zase basu, že se hospoda otřásala, Petki s Lesíkem drhli kejtry a zpívali a předváděli nemožné a lidi jásali, tancovali a skákali tak mocně, že nám málem ušlapali Cyrila, kterej se při super breaku Aliho G dostal až pod nohy davu :) Naštěstí se ale vše obešlo bez úrazu. Po celou tu dobu sledovala situaci svým objektivem Kristýna, která nám zase dodá nějaké to úžasné foto a všichni se na to samozřejmě těšíme. Po všech dohranejch peckách a děkovačce Sokolovákům a Sokolovačkám za krásný přijetí a bezva akci, jsme šli dělat to co umíme a děláme nejradši - Znovu chlastat. Bohužel tři členové naší výpravy museli jet do Prahy rovnou po vystoupení a tak nemohli prožít zbytek týhle akce, což byla velká škoda, ale nedalo se nic dělat. Po dokončení pitného režimu jsme se vydali pěšky na úbytovnu až na Petkiho, kterej si vzal sám tágo a pak na nás čekal půlhodiny v zimě před barákem :D zbytek večera se mi však rozplývá v mlžnu a nedokážu popsat co se dělo přesně potom....
Takže se posuneme rovnou na další den na ráno, kdy Pavel Buřič musel znovu rozjet vinnou debatu a za pár minut jsme na tom byli stejně jako na konci minulého večera :) Navštívili jsme jednu super restauraci, dali si česnečku a výbornej kančí gulášek. Po příjezdu do Prahy a vyložení aparaturky začalo mini fotbalové utkání mezi mnou a Cyrilem, kterej udělal tak dobrej trik, že si sedřel o beton půlku ksichtu a tím zároveň skončil i zápas a to nerozhodně :)
PS: Cyril je nejlepší kaskadér, kterýho znám a prodloužil mi zas o pár minut život
a to je asi vše....
Alan
neděle 3. března 2013
Placky měly u úspěch!
Dnes jsem zjistil, že limitovaná série placek od Roberta Fiskandla ( placker.cz ) byla skutečně limitovaná a to sobotním večerem. Placky zmizely do posledního kusu! Proto necháme do dalšího koncertu objednat nové placky v dostatečném množství, aby si každý radikální fanoušek mohl přinést domů placku podle svého vkusu, nebo momentálního outfitu ;-)
Pokud na fotkách nevidíte vaši oblíbenou barevnou kombinaci, nebojte se a napište si o ní do komentářů.
Cyril
Ohlasy včerejšího koncertu na Tvrzi
Včerejší večírek se výborně vydařil. Někteří členové asi ještě vyspávají po skvělé párty a tak se s vámi musím podělit o včerejším zážitku já.
Hned ze začátku to rozjela pražská banda L-159 se svým melodickým punkrockem. Po ní již následovalo nás 7 statečných a nakonec The Smokers ze Sokolova, kteří po prezentaci svých songů zakončili večer klasikami za staré školy, například Sonic Reducer od Dead Boys a další pecky.
Hlavně bych chtěl vyznamenat Šimonovy ultra přesné bicí, Anna se na svém druhém koncertě již nebála a předvedla, co všechno umí na housle, Alan sázel vtípky jeden za druhým, Petki s Lesíkem trápili kytary, až to nevydržela jedna struna a Matěj to jistil z pozadí svojí jistou basou. Taky nesmím zapomenout na tradičně výbornou podporu fanoušků na Tvrzi a potěšilo nás, že jsme zahlédli i spoustu nových tváří.
Jen tak dál!! :-)
Cyril
Hned ze začátku to rozjela pražská banda L-159 se svým melodickým punkrockem. Po ní již následovalo nás 7 statečných a nakonec The Smokers ze Sokolova, kteří po prezentaci svých songů zakončili večer klasikami za staré školy, například Sonic Reducer od Dead Boys a další pecky.
Hlavně bych chtěl vyznamenat Šimonovy ultra přesné bicí, Anna se na svém druhém koncertě již nebála a předvedla, co všechno umí na housle, Alan sázel vtípky jeden za druhým, Petki s Lesíkem trápili kytary, až to nevydržela jedna struna a Matěj to jistil z pozadí svojí jistou basou. Taky nesmím zapomenout na tradičně výbornou podporu fanoušků na Tvrzi a potěšilo nás, že jsme zahlédli i spoustu nových tváří.
Jen tak dál!! :-)
Cyril
středa 20. února 2013
Merchandise aneb nové logo!
Začali jsme spolupracovat s Robertem Fiškandlem, který nám trošku pře-designoval naše staré logo. Zároveň zhotovil několik placek na ukázku, jak to bude ve finále vypadat. Můžu vám rovnou prozradit, že na našem koncertě, který bude 2.3.2013 v Music baru U tvrze, budou k mání v limitovaném množství a provedení bude v různých barvách.
Pozvánka na koncert U tvrze 2.3.2013
Tak jsme v neděli natočili takovou menší pozvánku na akci, která nás čeká příští týden v sobotu v Music baru u Tvrze.
Při natáčení videa se docela vtipně projevilo, kdo má jak velký koule a jak moc je schopný se projevit před kamerou. Velký díky pak taky patří Šimonovi, který se zúčastnil a předvedl, že má asi největší koule ze všech z nás...posuďte sami!
Ukázka videa:
Petki
Při natáčení videa se docela vtipně projevilo, kdo má jak velký koule a jak moc je schopný se projevit před kamerou. Velký díky pak taky patří Šimonovi, který se zúčastnil a předvedl, že má asi největší koule ze všech z nás...posuďte sami!
Ukázka videa:
Do komentářů se nebojte vyjádřit svůj názor, co si o tomto našem počinu myslíte :) ...a klidně nám navrhněte jaký další video byste chtěli, aby jsme pro vás natočili.
Všem našim fanouškům děkujeme za podporu a budeme se těšit na Vaší návštěvu 2.3.2013 U tvrze!
Petki
úterý 12. února 2013
Začínáme blogovat!
Tak jsme se rozhodli, že kvůli našim fanouškům začneme psát vlastní blog, aby jste byli informováni o tom co se děje a co se chystá.
Dneska je úterý a zítra nás čeká zkouška, na který bychom chtěli nahrát kratší (vtipný...jestli to bude možný) medailonek jako pozvánku na koncert, který nás čeká 2.3.2013 v Music a sport baru U tvrze. Myslím, že by to mohla být povedená akce! Spolu s námi vystoupí Sokolovská partička, která si říká The Smokers a budeme podpořeni pražskou začínající skupinou L-159. Vstup bude pouze 50,- takže dost přijatelné.
Tak to je asi vše pro první den blogování!
Budeme se snažit udržet tento blog co nejvíce aktuální abychom Vás neochuzovali o novinky a drby co se dějí u The Radicals (originally from B-side)
Mějte se Petki
Dneska je úterý a zítra nás čeká zkouška, na který bychom chtěli nahrát kratší (vtipný...jestli to bude možný) medailonek jako pozvánku na koncert, který nás čeká 2.3.2013 v Music a sport baru U tvrze. Myslím, že by to mohla být povedená akce! Spolu s námi vystoupí Sokolovská partička, která si říká The Smokers a budeme podpořeni pražskou začínající skupinou L-159. Vstup bude pouze 50,- takže dost přijatelné.
Tak to je asi vše pro první den blogování!
Budeme se snažit udržet tento blog co nejvíce aktuální abychom Vás neochuzovali o novinky a drby co se dějí u The Radicals (originally from B-side)
Mějte se Petki
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)